Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DC#men se potichu ztrG#mácí, okno zarůstá tmC#mou,
z myšlenek mých jsou ptHáci, hlava je oblohEou,
sama několik nF#mocí odčítám ztráty svC#mý,
nemocná svoji mG#mocí, oči mám bolavC#mý.
R:Já se nerada vzdHávám, když vím, že šanci mEám,
po pádu rychle vstHávám, smutku nepropadF#ám,
snad se mi někdy zdF#mává, že je naděje prC#myč,
srdce horký jak lG#máva najde od zámku klC#míč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sC#mrdce horký jak lG#máva najde od zámku klC#míč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: